Pište česky... anglicky a taky japonsky, prosím?
2. únor 2008 | 16.02 | rubrika: Bloggerkám s láskou
Tenhle ten článek je už zase subjektivní jako prase a vlastně ani nemá smysl. Tak sorry, no. Já vás, drahé bloggerky a jiná píšící havěti, prostě nemám ráda. Což mi ale nezabraňuje v tom, abych tyhle články nenutila i lidem, co čtou moje články dobrovolně. Ahoj, Lenne, ahoj, Rehnii, ahoj vy všichni.
Článků na téma "pište česky, prosím!" je na internetu nepřeberné množství. Klidně jsem si tu mohla vypsat všechny češtinářské poučky a poukázat na to, v čem se dělá nejvíc chyb, jako v těch ostatních zoufalých výkřicích, jejichž autory jsou zmučení češtináři. Ale to by tohle nebyl Eichin článek, nýbrž výtah z učebnice literatury. Mimochodem, učebnice literatury je kniha. Kniha je ta věc, co má desky, papír a písmenka. Písmenka se čtou. Číst znamená, že se díváte na ta písmenka a vnímáte jejich význam. Knihy obdržíte v knihovně, nikoliv v PDF formátu. Knihovna je ta barevná budova, co obsahuje knížky. Do knihovny chodí kvůli knihám
samotným (tzn. ne kvůli školním pracím, školním deníkům a pod.) cca 10% mladých čechů. To je poněkud smutná bilance. Zajímalo by mě, jestli se po přečtení předchozí věty někdo zamyslí nad tím, o kolik je lepší vlastní představivost u knihy, než naservírované scény ve filmu nebo v počítačových hrách.
Asi ne.
No nic. O tomhle mluvit nechci.
komentáře (30) | přidat komentář | přečteno: 319x
This article is (c) to ME.
26. leden 2008 | 14.19 | rubrika: Bloggerkám s láskou
Pozor, tento článek, stejně jako celá rubrika, vyjadřuje osobní a subjektivní názor autorky na celou internetovou společnost, který se nemusí (A mezi námi, asi ani nebude) shodovat s vašimi názory a postoji. Díky za pozornost, hezký den a večer u reprízy.
Nechtěla jsem sice začínat tuhle rubriku zrovna takovým článkem, ale inspirace přichází nezvaná a já rychle zapomínám. Procházela jsem si totiž včera několik blogů a webových stránek zaměřujících se na autorskou tvorbu, přičemž jsem znova a znova narážela na takovou kouzelnou formulku "tato práce je (c) to me", pro lidi amerikanizmem naočkované pak zní "This work is (c) to me". Tuto drobnou, zdánlivě bezvýznamnou větičku jsem sice už párkrát viděla předtím, ale zdá se, že poslední dobou se rozšiřuje rychleji než pandemie ptačí chřipky v kuřata zpracujícím průmyslu.
A ne, nemluvím o "kopyrajtu" v tradiční znění, tedy o článku ústavy každého státu, nýbrž o oblibě vkládat ke každému kousku z osobní tvorby ony tři znaky (, c a ). V podstatě na tom není nic, co by mi mělo vadit, ale...
komentáře (58) | přidat komentář | přečteno: 139x